Základním mechanismem účinku teriprexinu je napodobování funkce antidiuretického hormonu (vazopresinu) v těle, primárně působícího na receptory V1, aby způsobil vazokonstrikci ve viscerálních krevních cévách. Tento efekt má za následek dvě klíčové výhody:
Snížení portálního venózního tlaku
Snížení viscerálního průtoku krve
U pacientů s portální hypertenzí zvýšený viscerální průtok krve zhoršuje křečové žíly, což je problém, který účinně zmírňuje teriprexin prostřednictvím vazokonstrikce.
Navíc u hepatorenálního syndromu pacienti často zažívají paradoxní stav systémové vazodilatace, ale nedostatečného průtoku krve ledvinami. Teriprexin zlepšuje renální funkce „redistribucí průtoku krve“, čímž zvyšuje renální perfuzi.
